2012 si asi zapíšu černě do diáře, všichni se rozchází !!! Začal nový rok a všechny páry i dlouholeté končí ? Co to má být ? I my s Honzou jsme měli na krajíčku, ale já to s ním nikdy nevzdám on se mnou doufám taky ne, protože když ne s ním tak už nemůžu být opravdu s nikým. Ať tak či tak dalo mi to všechno obrovskou lekci. Za 14 dní mě opustilo mé dětinské já a konečně si opravdu začínám připouštět, že jsem dospělá. Že je čas myslet na to jestli je dobrý nápad mít fialovo - růžové stěny. Že bych možná raději antracitové povlečení a dokonce jsem ochotna si lehce připustit že jednou za 154 let budu možná těhotná a přestat se dětsky urážet kvůli každé hlouposti. Mám strach, že budu stará a nudná a víc než zábava mě budou zajímat kořenky v kuchyni a splátkové kalendáře. Je čas přestat si myslet, že bordel v pokoji je známkou kreativního jedince a ne pubertálního chování. Je čas začít mýt nádobí každý den a nenechat se k tomu přemluvit až když už není zbytí jako doma, je čas utírat prach dříve než tam je šedá čepice. Je čas podporovat svého dospělého partnera, který si to asi uvědomil dřív než většina mužů. Za půl roku se z něj stane opravdový chlap už to nebude student, ale půjde do práce každý den ne jen na brigády. Už za půl roku kdy já si budu užívat studentského života, chci pro něj být podpora, protože vím, že to bude obrovská změna a zodpovědnost. Včera jsme se málem rozešli pak jsme si promluvili a zjistili jsme, že k sobě prostě patříme nejde s ním nebýt i když spolu nejsme i když jsem tu zažívala největší trápení v životě, když odešel... ani na minutu jsem ho nepřestala milovat a nevzdala se naděje, že to bude dobré. Zní to hrozně trapně, ale při všem tom stresu mi začly padat vlasy a začala jsem kouřit (na uklidnění - už zas nekouřím je mi líp), zhubla jsem asi 4 kila, kdy se mi vyrýsovala už i pánev ven jsem nepřestala věřit.

Víte u všech chlapů mi bylo jedno když se jim něco nelíbilo  - Něco se ti nelíbí támhle jsou dveře já tě nepotřebuju a takhle to bylo. Věděla jsem nebude tenhle přijde jiný lepší a přišel. Neměla jsem zájem slepovat vztahy a snažit se být jiná nelíbím se ti sbal se a najdi si jinou bylo mi to jedno vždy jsem si zanedlouho našla někoho jiného (lepšího). Netrvdím že Honza je nejlepší ze všech ani náhodou, ale je jediný na kom mi jeho chyby nevadí a miluji ho právě kvůli tomu jaký je - hrozně složitý, vše rozebírá do nejmenšího atomu, je to šprt (nejvíc rebelskej šprt na celým světě) - ne není šprt jen ho s tím zlobim, je prostě chytrý, má svojí kapelu, kde hraje na kytaru, je to kulturní člověk a kreativně alternativní jedinec a nemůžu přestat zbožňovat jeho potetovanou kůži (myslela jsem si že si zvyknu a zevšední mi to, ale opak je pravodu vždycky když to vidím mám chuť vrčet :D) , prostě poprvé mám pocit že tohle je správně, za tohle má smysl se hádat, rvát a slepovat vztahy proto mu nikdy nebudu schopná říct něco se ti nelíbí támhle jsou dveře.. on jediný mi dokázal otevřít oči u věcí, před kterými jsem je dlouho zavírala. I kdyby to jednou nedopadlo tak jak chcem tak díky němu jsem dospěla a pochopila, ale já věřím, že tohle bude mít happy end.

Takže pracujeme na lepších zítřcích, a já na věcech, které mě štvali na mě samotné a konečně mám pocit, že se vše začíná vracet do těch starých dobrých kolejí.

Stará, ale už snad konečně šťastná

P.S Nevíte někdo o něčem na to pádání vlasů ? Dost mě to děsí