Moc špatně začal tenhle rok a datum 2.1.2012 bude možná osudným. Potřebuji se vypsat z té záplavy pocitů, slz a beznaděje, které jsou tu pořád se mnou. Asi se rozejdeme já a můj přítel se kterým jsem myslela, že to bude už konečně ten pravý, že jednou budu právě jeho princezna v bílých šatech, ale nejspíš ne...

Jsem smutná, slabá, zničená nemám sílu ani chuť jíst všechno se zhroutilo a já nemám nic. Sice tu vedle mě leží, ale já mám pocit, že tu je jen z lítosti a ne proto, že bych mu za to stála, že neodešel jen proto, že viděl jak mě to vzalo a není takový zloduch aby tu nechal plačící malou kitty. Na jednu stranu jsem ráda, že tu je na druhou pokud tu ve skutečnosti být nechce jen prodlužuje to trápení. Jsem zoufalá a po druhé v životě mě napadlo, že bych chtěla umřít, protože tenhle svět je tak hnusnej.

Nedokáže mi říct jestli mně miluje - říká, že mě má hodně rád, že mě bere jako partnera, navlékl mi zpět prstýnek a řetízek od něj, který jsem si sundala, ale neví jestli mě miluje, ale tak proč to všechno kolem.........

Říká, že to chce zkusit, ale bojí se, že to zase bude špatný, že neví jak co udělat jinak aby se to změnilo. Mezi mé chyby patří bordelaření - začnu něco dělat je kolem toho milion věcí a některý z niich tam zůstanou dokud zas nenajdu čas je uklidit - on mtiluje pořádek (problém?). Mám strach poznávat jeho přátele, protože se bojím že se před nimi ztrapním nebo se zeptají na něco a já budu vypadat jako hlupák (problém?) jsme spolu prý moc - já si to nemyslím jsem zvyklá s někým žít on ne a má neustálý pocit že se mi musí věnovat a nebo že když jsme doma znamená to že jsme spolu. (problém?) ale co s tím jasně můžu víc uklízet, můžu mít přestat strach z jeho přátel, ale jak udělat aby jsme spolu nebyli moc když obýváme 1 pokoj (zatím což by se na podzim možná už směnilo) jde o to, že mám strach jestli to nejsou jen výmluvy jak omluvit ten hlavní fakt že mě nemiluje. Poslední dobou jsem z nějkaždý miluju tě musela tahat - já vím že jsem neměla, ale já nedokážu žít v pocitu, že spím s někým kdo mě nemiluje, že před ním dělám ťuťu ňuňu a on přitom ví že mě prostě nemiluje a tak moc jsem chtěla vědět, že je vše v pořádku, až jsem mu to zošklivila a teď už mi neřekne hezkého nic max. že mě má strašně moc rád - nevím jestli to stačí na udržení vztáhu.

Zas kdyby nechtěl tak už tu není - nebo si dává pár dní čas a zmizí stejně. Jsem zoufalá nevím co mám dělat. Včera jsem celý den nedokázala nic snís a přestat brečet. Utěšoval mě ale kdo ví jestli to nebyla jen lítost, ale já tomu nevěřím :( Ale bylo to jako by se nic nestalo my dva spolu večer jsme dokonce .... no vy víte co a bylo to v pohodě. Já fakt nevím jestli mě chce jen vytrestat nebo je to opravdu tak špatné. Nebo jen prostě potřebuje občas jet spát na pár dní domů aby se uklidnil ? (i když na tohle se také netvářil jako na řešení, které by k něčemu bylo) Nebo dát si klid ode mě , přitom aby jste si nemysleli není to tak, že všude chodíme spolu a já ho nikam nepouštím - chodí si kam chce, kdy chce a na jak dlouho chce a já na to nic neříkám - tak nechápu proč když chce být víc sm proč by nešel - vždyt může proč tu teda je se mnou.

Co si o tom  myslíte , Já už nevím a začínám vymýšlet i šílenosti - přemýšlím, že půjdu k psychologovi.

Já jen prostě nechci aby jsme se rozešli, protože necítím že by to bylo něco tak vážného na rozchod a zničení toho všeho co máme :(

Zoufalá a smutná